CARL GUSTAV JUNG A ZTRACENÁ EVANGELIA (Záhada svitků od Mrtvého moře a z Nag Ham

vypradane momentalne.

Počet stran: 264

vazba: Pevná

Až do roku 1945 měla veřejnost k dispozici pouhých pár zlomků evangelií, která kdysi z různých důvodů nebyla zařazena do Bible a byla považována za ztracená. Svitky od Mrtvého moře, dílo mužů z asketické židovské komunity esénů z Kumránu, lokality ležící nedaleko Jeruzaléma, a knihovna z Nag Hammádí, sbírka knih z papyru sepsaných členy gnostické sekty dvě či tři století po Ježíšově době a nalezených v nádobách ukrytých v odlehlé hornoegyptské jeskyni, znamenaly předěl ve spirituálních dějinách.

"Rozdíl mezi většinou jiných lidí a mnou spočívá v tom, že u mě jsou přepážky průhledné. To je má zvláštnost. U jiných jsou často tak nepropustné, že za nimi nic nevidí, a proto se domnívají, že tam vůbec nic ani není. Vnímám do jisté míry procesy duševního pozadí, a proto mám vnitřní jistotu. Kdo nic nevidí, nemá ani jistotu a nemůže vyvozovat závěry  nebo svým vlastním závěrům nedůvěřuje. Nevím, co způsobilo, že jsem sto vnímat proud života. Bylo to asi samo nevědomí. Snad to byly rané sny.  Určovaly mou životní cestu od počátku."HOVORY S NEVĚDOMÍMCarl Gustav Jung se narodil v roce 1875 ve švýcarském Kesswilu a v rodné  zemi také v létě roku 1961 zemřel. Je považován za zakladatele analytické psychologie a jeho přínos nejen psychologii spočívá v pochopení lidské duše  na pozadí světa snů, umění, mytologie, náboženství a filosofie. Jako syn protestantského pastora spoluprožíval v dětství všechny otcovy vnitřní  pochybnosti spojené s vírou. Odmala se oddával imaginaci, osobním vizím, při kterých se pokoušel navázat kontakt s Bohem. V otcových šlépějích se  ovšem nevydal; dnes bychom asi řekli naštěstí. Na cestu hledání Boha se pustil vlastní neprošlapanou stezkou, jejíž hlavní směr dláždily medicína a  psychiatrie a kterou lemovalo celoživotní studium alchymie, tarotu, astrologie, parapsychologie a také taoistických i gnostických spisů.Zlomový pro něj byl rok 1913; úžasnou dějinnou koincidencí stejný jako pro Rudolfa Steinera. Po sérii apokalyptických snů opustil akademické a spolkové funkce a začal se věnovat soukromé praxi. Především ale  zdokonaloval techniku, jak promlouvat se svým nevědomím, v němž spatřoval klíč k pochopení sebe sama, světa a Boha. Pozvolna přitom začal docházet ke  skutečně "heretickému" přesvědčení, že lidská mysl obsahuje prvky, které jí nepatří. Šel dokonce ještě dál: Když formuloval princip synchronicity jako  nepříčinné souvislosti vyúsťující v souběh zdánlivě "náhodných" událostí, zapsal si, že psýché nemusí být vázána na mozek, že dokonce není  lokalizována v prostoru a že samotný prostor je psychicky relativní.Carl Gustav Jung dobře věděl, že všechny světové metafyzické systémy, fi  losofi cké i náboženské směry pracují s lidským nevědomím. Velikou výhodou mu přitom byla absence předsudků, zcela v duchu jeho "průhledných  přepážek". Byl si vědom existence toho, co formuloval termínem psychická realita. Měl tím na mysli přirozený komplement čili duševní doplněk  každého, sebevíce racionálního člověka. Jeho tušení archetypu, jinými slovy nezpracovaných vzorců podvědomí, se mu potvrdilo kromě jiného oběma  světovými válkami. Duševní nemoci a neurózy se také pokoušel popsat řečí matematiky; vytvořil pojem trans cendentní funkce, v níž fi guruje podobně  jako v matematice komplexních čísel faktor vědomí a nevědomí.Carl Gustav Jung napsal v životě mnoho textů a řadu z nich několikrát  přepracovával podle nově nabytých zkušeností. Esoterní poznání tvořilo naprosto přirozenou součást jeho života; po vzoru východních mandal  například se svými pacienty usiloval o psychickou celistvost osobnosti, žijící v řádu vesmíru. Na svých cestách s sebou vždy vozil alchymické  spisy; celý život se také věnoval studiu raných křesťanských textů. Měl přitom velké životní štěstí, protože na konci druhé války se nečekaně  objevily svitky, o jejichž existenci neměl nikdo tušení.KÁNONCírkevní otcové, kteří určovali, co má být do Bible zařazeno a má tak  sloužit jako "obranný val" proti pohanství a herezi, měli svoje důvody, proč do ní některé spisy zařadili a jiné vyloučili. Určitou roli hrála  samozřejmě otázka původnosti, ale především bylo nutné vytvořit určitý standard, který by se v budoucnu stal měřítkem pro všechny ostatní  interpretace křesťanského náboženství a který by dal církevnímu kánonu pevné základy. Jenže mezi ranými křesťany se vyskytovali "disidenti",  jejichž pohled na podstatu duchovního života se od biblických lišil. Jejich spisy sice vznikaly ve stejné době, ovšem církevní instance je často  považovaly za nebezpečné, označovaly je za podvrhy a jejich autory cejchovaly jako heretiky. Pokud chápeme herezi jako zaujmutí protichůdného  názoru, než jaký zastává aktuální ortodoxie, pak jimi tito lidé opravdu byli. Podtextem tohoto přístupu byla snaha eliminovat cokoli, co by mohlo  otřást totální autoritou církve samotné. Komunity, jejichž členové usilovali o svobodu myšlení a vyznání zproštěnou břemene dozoru, o  příležitost zakoušet Boha bezprostředně, bez prostředkujícího faktoru církevní hierarchie, nemohl svatý stolec potřebovat.V průběhu staletí se mnoho z raných křesťanských děl ztratilo nebo bylo  zničeno; jen nemnohá byla zachráněna a kolovala doslova jako samizdaty, jako nežádoucí "esoterická literatura". Část z nich ukryli jejich autoři  nebo jejich následovníci v jeskyních, v odlehlých údolích a na dalších místech, kde se měla dočkat časů, kdy svět bude lépe připraven přijmout  jejich poselství.Až do konce války bylo veřejnosti k dispozici jen pár zlomků tzv. ztracených evangelií. Občas se někteří hledači dopátrali existence dalších spisů a studovali je; jedním z nich byl právě Jung. Objevení dvou míst nejdůležitějších a nejrozsáhlejších nálezů těchto ztracených posvátných textů se do určité míry stalo zlomem v moderní historii. Svitky od Mrtvého  moře, dílo mužů z asketické židovské komunity esénů z Kumránu nedaleko  Jeruzaléma, a knihovna z Nag Hammádí, sbírka knih z papyru sepsaných členy  gnostické sekty dvě nebo tři století po Ježíšově době a nalezených v  nádobách ukrytých v nepřístupné hornoegyptské jeskyni, vzrušily nejen  biblisty, ale také slavného psychoanalytika.Církevní otcové mohli ve své době prohlásit gnostická evangelia za  heretická velmi snadno. Pro překladatele, většinou střízlivé univerzitní  odborníky, byla stejně jako pro pozdější gnosticky orientované čtenáře  skutečným šokem otevřenost projevu většiny svědectví a hloubka osobního  mínění jejich autorů. C. G. Junga písemnictví židovských a křesťanských  gnostiků, autorů ztracených evangelií, okouzlilo a velmi brzy si z těchto  textů vytvořil vlastní svět. Nepřistupoval k nim ovšem jako vědec, který se  spoléhá na výzkumy a interpretace svých předchůdců. Studiem lidského  nevědomí vyšel vstříc bezprostředním personifi kacím těchto mýtů. Chápal je  doslova jako erupce mysteriózních idejí a obrazů neznámého původu, které  nesou poselství o přirozenosti a procesech lidské psýché.Jako psychiatr se zajímal o vzorce a motivy lidského smýšlení a víry.  Odpovědi hledal kromě jiného v mýtech. Žíznění lidstva po duchovnu chápal  jako přirozenost lidské psýché a její touhu po nalezení zdroje všeho bytí.  S texty nebiblických evangelií a dalších svědectví o Ježíšově době nakládal  po svém a svobodně. Velkou část gnostické mytologie pojímal z hlediska  psychologie a v různých postavách textů rozpoznal tytéž archetypální  obrazy, které přebývají v duši každého člověka a jež vzbuzují lásku,  strach, nenávist, touhu a všechny další emoce, které nedokážeme vědomě  ovlivnit.JÁ VÍMJung sám sebe za gnostika nikdy neprohlásil, ačkoli jeho životní i vědecké  pojetí po tomto označení doslova volá. Poznání jako individuální proces, k  němuž není potřeba prostředníka; v tomto případě církevní ofi cium; právě v  tom jej poznáváme nejlépe. Považoval se za psychiatra a uzdravovatele duší,  pronikl do velké hloubky idejí směřujících k Bohu a k bohům, kteří se  vynořují v lidské duši. Tvrdil, že se necítí povolaný říkat, kdo nebo co  Bůh je - byť v jednom památném a často citovaném rozhovoru prohlásil:  "Nepotřebuji v Boha věřit, já vím..." - ale v jeho očích přitom problesklo  cosi, co mělo těm, kteří se ptali, říct, že pokud nevědí, co tím myslí, on  jim to nepoví.Před dvěma lety vyšla v nakladatelství Eminent kniha C. G. Jung a gnóze s  podtitulem Sedm promluv k zemřelým. Jejím autorem je dr. Stephan A.  Hoeller, jeden z nejuznávanějších a nejzasvěcenějších znalců Jungova díla.  Jeho nová kniha C. G. Jung a ztracená evangelia nesoucí podtitul Záhada  svitků od Mrtvého moře a z Nag Hammádí je psána z pohledu badatele, který  otevřeně vystupuje jako gnostik. Právě Jungova psychologie podle Hoellera  docenila ducha gnosticismu a současně určitým způsobem odpovídá na tu  nejzásadnější otázku: Co má gnosticismus společného s nesnázemi, ve kterých  se ocitá dnešní svět? Stephan A. Hoeller se obrací k základním tématům  gnostika, který se ubírá cestou sebepoznání: Odkud pocházíme? Jak jsme se  sem dostali? Jaký zde máme úkol? Kam jdeme?Lidské bytosti si tyto otázky pokládaly už od samého úsvitu vědomí; Hoeller  se přitom opírá o vlastní osobní prožitky gnóze a studie na poli srovnávací  religionistiky. Když malá skupina esénů opustila to, co na zvala zkaženou  společností, založila v judejské poušti vlastní asketickou komunitu. Poté,  kdy roku 70 n. l. došlo ke zkáze chrámu v Jeruzalémě, získali údajně eséni  chrámový poklad včetně několika drahocenných svitků a odnesli ho do pouště,  aby jej uchovali až do časů, kdy bude svět připraven. Ve čtvrtém století se  z víry stala instituce se všemi krédy, pravidly a mantinely, které z  institucionalismu vyplývají. Přesto zůstalo dost lidí, kteří hledali  svobodu ducha a bezprostřední osobní zkušenost posvátného. Tito lidé,  gnostici, s sebou vzali nebo ve svém vyhnanství vytvořili tajné vědění,  které jim zjevilo jejich nitro.Stephan A. Hoeller vypráví, jak k tomu došlo, a roztříštěnost tehdejší doby  uvádí do souvislosti s duchovní roztříštěností, jakou pociťujeme dnes.  Ukazuje se, že pátrání po celistvosti v podání těchto raných hledačů se  nijak neliší od naší dnešní touhy porozumět tomu, jak může být ve světě  jevů tolik zla a lidské ubohosti a jakou vůči nim máme zaujmout pozici.  Nejpodstatnější část knihy pojednává o zvláštní a podivuhodné gnostické  mytologii. Hoeller předkládá mýty v celé jejich ďábelské hrůzostrašnosti i  andělské nádheře a nechává se jimi unášet až do vzdálenějších sfér naší  vlastní imaginace. Čerpá přitom z díla Carla Gustava Junga - podle něj  největšího gnostika 20. století - a seznamuje s postřehy současné hlubinné  psychologie, s jejíž pomocí každou z těchto legend interpretuje. Během  tohoto procesu objasňuje, že mytologie je skutečně jazykem duše - nejen té  starověké, ale i naší.DĚJINNÁ SYNCHRONICITAZávěr knihy je překvapivý a trochu znepokojující: Autor připomíná, že k  objevení ztracených evangelií došlo jen krátce poté, kdy na Hirošimu a  Nagasaki dopadla atomová bomba. Tato synchronicita je dvojnásob působivá,  protože jak po roce 1945, tak i v době vzniku těchto ztracených evangelií  byla atmosféra prodchnuta předpověďmi a prognózami celosvětové katastrofy.  V průběhu posledních více než pěti desítek let, jež mezitím uplynuly, se  vyhlídky na budoucnost jeví čím dál chmurnějšími. Za starých časů lidé  věřili, že Bůh může seslat na svět zkázu jako trest za zlé skutky lidských  bytostí. Dnes k tomu už Boha nepotřebujeme; získali jsme schopnost přivodit  si absolutní destrukci sami.Existuje pouze tento hmotný svět? Nebo je tu ještě něco jiného? To jsou  otázky, kterým se nemůžeme vyhnout, pokud nelpíme na naší ignoranci a  nevědomosti. Hoeller je vznáší přímočaře - a jeho úvahy poskytují rozsáhlou  látku k přemýšlení. "Kráčeje v Jungových stopách jsem se snažil ztracená  evangelia do značné místy objasňovat s využitím psychologických pojmů, byť  samotný výraz ,psychologický‘ možná používám v širším smyslu, než v jakém  ho chápou jiní. Toto je kniha o gnózi, tedy o skutečné individuaci lidské  psýché. Doufám, že bude malým příspěvkem k dosažení mety, k níž směřoval  jak Carl Gustav Jung, tak i antičtí gnostici, tedy k osvobození ducha od  temnoty omezenosti a nevědomosti."Řekl bych, že kniha o Jungovi a ztracených evangeliích přichází právě včas.