Hora lebek

Lafcadio Hearn (1850 - 1904) byl jedním z prvních cizinců, který přijel do pomalu se otvírajícího se Japonska druhé poloviny 19. století. Byl jím zcela okouzlen a zůstal až do své smrti. Oženil se tu, nechal se adoptovat samurajskou rodinou své manželky a dokonce přijal jméno Jakumo Koizumi. Vedle spisů seznamujících Evropu s japonským uměním a filozofií, poezií a mýtem, shromažďoval, zaznamenával a vyprávěl i příběhy, při nichž mrazí, tedy Kaidan. Jsou to legendy, pověsti, napínavá vyprávění o zemřelých duších, démonech a strašidlech, ale pozor!, jejich poezie a tajemnost, kdy pouze bohové a buddhové vědí, vysoko převyšuje rámec hororu a míří k otázkám po tajemství osudu člověka. Klíčí z živné půdy pohanského šintoismu, jenž tvrdí, že svět živých je ovlivňován světem zemřelých předků, kteří se mohou zjevovat buď ve své původní podobě, nebo v předmětech, jež mají metaforickou váhu – zrcadle, zvonu, stromu. Ve sbírce Hora lebek najdeme povídky vycházejí z různých japonských tradičních žánrů od čistého hororu až po duchařské eseje. Nutno však podotknout, že spojení s tichým světem mrtvých není jednostranné, tedy že duchové zemřelých se zjevují živým, ale existuje také čarodějný obřad zvaný toricu - banaši, ve kterém je možno na chviličku zavolat duši milovaného člověka prostřednictvím šintoistického mnicha. Předcházejí mu všeliké očistné rituály a po jejich vykonání vstupuje duše mrtvého do těla mnichova a ten také promlouvá jejím hlasem. V tuto chvíli je možno v rychlosti klást otázky. Avšak "…není přivolávání mrtvých nic dobrého. Neboť přivoláváním nazpět se jejich stav zhoršuje. Vrátivše se do podsvětí, musejí zaujímati místo nižší, než mívali prve."