Filipovo evangelium

Filipovo evangelium je sbírkou výroků, výkladů a podobenství s hlubokým katechetickým a teologickým významem. Vzhledem k zaměření se nabízí spojení s valentinskou gnostickou školou, případně přímo s jejím zakladatelem Valentinem, který žil ve 2. století. Doba vzniku zdrojových materiálů by tím byla vymezena roky 130 a 170, některé citáty a pasáže však pravděpodobně sahají ještě hlouběji do minulosti a reflektují silné mystické proudy v původní církvi. Samotná sbírka vznikla na konci 2. nebo první polovině 3. století. Spisy, z nichž evangelium čerpá, se nedochovaly. Jediným dnes známým dokladem evangelia je koptský překlad ze 4. století objevený po 2. světové válce v Nag Hammádí (NHC II/3). Apoštol Filip na obraze slavného německého malíře Albrechta Dürera (1471-1528). V evangeliu, které je po něm pojmenované, je připomínán pouze jednou.  V textu se zmiňuje pět křesťanských svátostí - křest, pomazání, eucharistie, vykoupení a svatba. Svatba má být vyjádřením návratu k archetypální jednotě mužského a ženského principu.  Posvátné symbolice a náboženským výkladům je věnována hlavní pozornost. Pisatel nebo pisatelé považovali za nezbytné dosáhnout vzkříšení z mrtvých ještě před fyzickou smrtí: "Ti, kdož tvrdí: 'Nejdříve se umírá a potom vstává z mrtvých,' se mýlí. Nezískají-li zmrtvýchvstání za života, tak po smrti už nezískají nic." (Výrok 67, srovnej s Listem Efezským 5,14).  Od dob Filipova evangelia, v němž čteme, že „Království Otce je již rozšířeno na zemi, jenže lidé to nevědí“, až do světa súfijského islámu a dalších mystických směrů dnešní doby hledají spirituálně zaměření lidé za povrchním zdáním skrytého Boha. Autor tohoto evangelia pocházejícího ze druhého století je rovněž fascinován tím, co je skryté, a v textu poskytuje klíče, jak typy a obrazy zjevného dešifrovat tak, aby se člověku odhalila pravda. Překlad vlastního evangelia je doprovázen zasvěceným komentářem.